Ještě to promysli

V českém prostředí máme ustálené rčení o tom, že jen hlupák neuzná svou chybu a nemění názor. Slabina spočívá v tom, že máme většinou na mysli ty druhé. Co ale dělat, když zjistíme, že nám naše stará přesvědčení už neslouží? Jak změnit to, co dříve bylo součástí naší osobnosti, na čem jsme stavěli svůj světonázor a hodnoty? Adam Grant radí: pojďme na to jako vědci hledající pravdu.

Inteligence je obvykle vnímána jako schopnost myslet a učit se, ale v rychle se měnícím světě je důležitější jiný soubor kognitivních dovedností: schopnost přehodnocovat a odnaučovat se. Dávat přednost nepohodlí pochybností před zažitým přesvědčením. Nenaslouchat pouze názorům, které nám dělají dobře, ale dát prostor myšlenkám, které nás nutí k zamyšlení. Nevnímat něčí nesouhlas jako útok na své ego. Samotná inteligence však problém neřeší: čím jsme bystřejší, tím slepější můžeme být vůči svým vlastním omezením. Organizační psycholog Adam Grant vás v této knize naučí, jak mít otevřenou mysl. Na základě provokativních myšlenek a pečlivých důkazů zkoumá, jak se radovat z toho, že se mýlíme. Jen tak se však můžeme stát celoživotním nadšeným studentem světa. Vždyť je osvobozující, že nemusíme věřit všemu, co si myslíme, ani přijímat vše, co zrovna cítíme! Vzdejme se názorů, které nám už neslouží, a dejme přednost mentální flexibilitě před hloupou důsledností.

Jestliže ve vědění je síla, pak v poznání toho, co nevíme, je moudrost.