Karel Brožek

Karel Brožek náležel k legendární skupině absolventů nově zřízené Katedry loutkářství DAMU přelomu 50. a 60. let – společně s Jurajem Herzem, Jiřím Srncem Janem Švankmajerem ad. V roce 1959 stál na jevišti vedle Jiřího Suchého v Člověku z půdy – ve vůbec první inscenaci nového divadla Semafor. Stál o zrodu černého divadla, na vrcholu 60. let působil v Laterně magice, kde mj. spolupracoval s bratry Alfrédem a Emilem Radokovými. V počátku normalizace se uchýlil k loutkovému divadlu, pracoval na všech našich loutkových scénách, zásadním způsobem přispěl k profilaci plzeňské Alfy a po listopadu 1989 kladenského Lampionu, kde byl také 15 let ředitelem. Jeho rekordní inscenací se stal loutkový Don Giovanni pod hlavičkou Národního divadla marionet v Říši loutek. Od roku 1991 dosáhlo toto nastudování na 5 500 repríz, bylo uvedeno na 80 místech Evropy, Afriky a Asie a dosud jej vyhledalo více než 700 000 diváků… Vytvořil také 35 inscenací na všech profesionálních loutkových scénách na Slovensku a je proto považován za patrona moderního slovenského loutkového divadla, kterému nezištně sloužil kontinuálně od 60. let. Jeho průzkum práce herce a loutky jej také často zaváděl mezi činoherce, opakovaně a naposledy v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde se vedle jeho evergreenu Balady pro banditu dosud hraje i jeho poslední úspěšný opus – Erbenova Kytice –, jejíž premiéry na podzim 2014 si však užíval pouhých 10 dnů… Již celkově 97. publikace nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna vychází jako 15. svazek edice Režie, která se stala jakousi galerií současné české divadelní režie. Součástí publikace jsou soupisy inscenací Karla Brožka, výběr z bibliografie a bohatá fotodokumentace, včetně barevné přílohy o 32 stranách s fotografiemi Libora Sváčka.